Co není šikana

Co není šikana?

Jako šikanování obvykle neoznačujeme občasnou rvačku nebo hádku přibližně stejně fyzicky vybavených soupeřů.

Šikanou není ani tzv. vyprovokované násilí, kdy menší, slabší děti druhé nepříjemně provokují, doráží na ně slovně i fyzicky, až dojde k více méně odpovídajícímu trestu. Co tedy na první pohled vypadá jako šikana, může být pouze odveta.

Co není šikana

Býváme v pokušení pojem šikany příliš rozšiřovat tím, že do něj zahrneme různé druhy jednání, které je násilné nebo různými způsoby druhé poškozuje, ale které neodpovídá definici.

Jsou to především rvačky mezi přibližně stejně silnými žáky, krádeže a pomluvy (ledaže by byly součástí a nástrojem sociální izolace, pak o šikanu jde).

Za šikanu také neoznačíme vydírání celé třídy skupinou rváčů (“Dej, nebo budeš bit!“), i když se opakuje. Nadvláda takového “gangu“ ve třídě ovšem velmi často vede k šikanování některého žáka nebo celé skupiny.

Rasové násilí, jež není bohužel mezi dětmi vzácné, může, ale nemusí mít formu šikany, stejně tak hrubé “kanadské žerty“.

Ani přinucení spolužáka, aby kradl nebo se zúčastnil jiné trestné činnosti, není vždycky možno označit za šikanu, i když se občas vyskytuje jako součást šikany.

Sexuální obtěžování (harassment) může být formou šikanování, někdy je však obtížné určit podíl viny na straně obtěžované dívky. Ta může chlapce více či méně vědomě dráždit, a vyprovokovat tak jednání, se kterým nepočítala.

Škádlení je mezi žáky běžná zábava a zároveň důležitá škola sociální komunikace, vzájemného poznávání a sbližování. Problém je v tom, že co pro jednoho škádleného žáka je dobrá, nebo alespoň přijatelná legrace a dokonce vítaný projev pozornosti, který s potěšením oplácí, to druhého, citlivějšího žáka už ponižuje nebo uráží. V případě opakování jde pak jednoznačně o šikanu, rozeznat ji však může vyžadovat pedagogický cit, zkušenost a někdy i soustředěnou pozornost, tedy kus práce. Tvrzení, že jde o „pouhé nevinné škádlení“, je běžnou výmluvou agresorů, jejich rodičů, někdy bohužel i pedagogů, kteří nejsou ochotni nebo schopni řešit závažnou šikanu - proto ji vědomě bagatelizují označením za škádlení.

Na závěr je třeba přiznat, že přesná definice šikany neexistuje, v některých případech i odborník váhá, zda jde o šikanu nebo jen o něco, co se šikaně podobá. Pro praxi to však není velký problém, zlu musíme bránit, ať se jmenuje tak, nebo onak. Rozhodující je poznat závažnost problému a najít jak odvahu, tak moudrost a dostatek informací k jeho řešení.